Už pár let si plníme svůj sen aneb Dámské jízdy po Evropě

To, že nám je 50, 60 či více, neznamená, že bychom se měly někam schovat a nepřekážet. Konečně přišla doba, kdy je třeba si taky trochu užívat. Už několik let si každé léto plním jeden svůj velký sen. A věřím, že ho plním i své mámě. Cestujeme totiž po evropských velkoměstech. Říká se do třetice všeho dobrého. Tou třetí do party je moje dcera.

Když jsme poprvé společně vyrazily na pár dní do Paříže, netušily jsme, že zakládáme tradici. Těch několik dní, které jsme tenkrát v srpnu 2005 společně strávily, byly pro nás natolik skvělé, že jsme hned naplánovaly, kam pojedeme příště.

Příště byla Vídeň, pak Londýn, Benátky, Barcelona, Řím a poslední Neapol. Letos vyrážíme na Azurové pobřeží do Nice a okolí. A navíc - naše trojka se rozšiřuje o další dvě „baby“ – švagrovou a neteřinku, desetiletou Natálku.

Pro to, aby si člověk splnil svůj sen, je především potřeba, aby vůbec nějaký měl. To ostatní pak už přijde samo. Pochopitelně nějaká ta koruna se taky hodí, ale věřte, že statisíce potřeba nejsou. I když se vám možná bude zdát, že naše cesty jsou hodně drahé, opak je pravdou.

Cestujeme samy, cestovky nevyužíváme. Pár měsíců před plánovanou cestou si koupíme přes internet letenky u nízkonákladové letecké společnosti a přes booking.com zarezervujeme hotel. Jak letenky, tak hotely se dají pořídit celkem levně.

A ještě vám prozradím jeden fígl, jak mít pocit, že ta dovolená až tolik nestojí. Kdykoliv mám v peněžence padesátikorunu, dám ji stranou. Jakmile jejich počet dosáhne 500, 750 nebo 1 000 korun, vyrazím do oblíbené směnárny, kde je vyměním za eura. Věřte, že během roku budete schopny nastřádat minimálně na týdenní útratu.

A co vy, jak si plníte své sny? Podělte se s námi v diskusi.