Stáří je nejlepší čas života, tvrdí každý desátý Čech

Ač to nerady slyšíme, blížíme se pomalu ale jistě věku, kterému se říká seniorský. Možná si spoříme na důchod, snad doufáme, že ještě od státu něco dostaneme, když jsme celý život platily daně. Mohly bychom se těšit, ale spíš nás přepadají obavy.

Z děvčete jsme vyrostly v slečnu, ženu, milenku, partnerku, matku a teď spadneme do skupiny s nelichotivým názvem, který připomíná senilitu. To už bych raději do smrti byla spokojenou superbabou, ve statistických číslech každým desátým Čechem ve věku nad 60 let, který stáří považuje za nejlepší období svého života.

I když se může zdát, že stáří je o nemocích a nemohoucnosti, potřebuje v České republice soustavnější domácí péči a asi jen 2 % osob starších 65 let . Až devadesát procent z nich je přitom soběstačných a potřebuje jen občasnou výpomoc rodiny a nejbližšího okolí.

V České republice žije přibližně 1,6 milionu lidí starších 65 let. Nyní představují téměř 16 % populace a jejich počet se stále zvyšuje. za 20 let by to mohla být skoro čtvrtina a za půl století už třetina společnosti.

Užitečné jsme spokojené v každém věku

Naše populace stárne, což je celospolečenský trend zapříčiněný nízkou porodností a prodlužováním naděje dožití. Senioři jsou často označováni za "šedé zatížení" naší ekonomiky. Oficiálně se uvádí, že letos přispělo na jednoho starobního důchodce 2,11 poplatníků. Snad proto se o stáří často mluví jako o "problému", což jen zhoršuje mezigenerační vztahy. Monika Šimůnková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva, vsvětluje, že senioři se snadno stát oběťmi cizí vypočítavosti a protiprávního jednání, oběťmi uzavření různých nevýhodných smluv. "Vyrostli v dřívějších dobách a často se nemohou srovnat s dnešním hektickým a materiálně orientovaným světem."

Letošní rok je vyhlášený Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity a nejnovější výzkumy ukázaly, že sami senioři definují své největší problémy nikoliv v oblasti financí, ale vztahů. "Samota, společenská degradace a vnímané opovržení je to, co bolí. Pocit, že jsou nepotřební a zneuznaní, to je to, co může objektivně zhoršit i fyzické zdraví a zkrátit lidský život," říká socioložka Lucie Vidovičová.

Studovat i pomáhat můžeme pořád

Teorii nápravy sype z rukávu i Jan Dobeš, náměstek ministra práce a sociálních věcí. "Ve společnosti přetrvávají negativní stereotypy spojené se stářím a stárnutím populace. To musíme změnit skrze poukázání na jejich potřebnost a užitečnost." Senioři jsou a chtějí být užiteční. Každý senior je také zákazník, který svou spotřebou zvyšuje HDP. Díky specifickým potřebám seniorů se vyrábějí nové výrobky, jako jsou např. mobily pro seniory či vybavení do domácnosti, vznikají nová pracovní místa. Navíc každý desátý člověk v důchodovém věku je zaměstnán a vytváří další společenské hodnoty. Nezanedbatelná je také práce, za kterou senioři nedostávají od příbuzných žádný plat (hlídání vnoučat, pomoc v domácnosti, nákupy...)

Fyzická schránka už sice v pozdějším věku nebývá, to co dřív, ale k pohodě přispívá významně právě psychika. Pozitivním přístupem k životu v seniorském věku hýří například herečka Květa Fialová.

"Znám hodně lidí, kteří absolvují studium třetího věku," říká. "Je úžasné, že zaprvé chodí mezi sebe a zadruhé, že se něco naučí. Sice už to moc nepoužijí v praxi, ale použijí to pro sebe a pro svoje kamarády." Další smysluplnou možností, jak se "zapojit" a zbavit se pocitu zbytečnosti a udržet si pocit vlastní důstojnosti, je účast na dobrovolnických aktivitách.