Milá Markéto, psaní mě nabíjí a nejsem sama

Bára pro Superbaba.cz, 29 July 2012  10:21

Díky moc za Tvůj dopis. Ani nevíš, jakou jsi mi udělala radost. Když jsem si ho četla, představovala jsem si krásnou Makovou panenku. Ovšem, to co jsem pak za pár dní viděla, mi OPRAVDU vyrazilo dech! Moc Ti to slušelo. Mám pocit, že jsem Ti to ani pořádně neřekla, tak teď Ti to aspoň napíšu. JSI KOČKA!!! Jen tak dál :-)

Dneska bych Ti ráda napsala, jak jsem objevila jednu úžasnou ženu, která mě opravdu dostala. Už jsem o ní slyšela dřív, ale od té doby, co jsem si s ní přečetla rozhovor v časopisu Ona Dnes, na ni hodně myslím a dochází mi spousta věcí. Pokusím se je shrnout. Ale ještě než začnu – tou ženou je blogerka Mirka Šimková - osmatřicetiletá vdova, matka čtyř dětí. Její mladší dcera je velmi vážně nemocná. Mirka se ze svých pocitů, které prožívala a prožívá, snaží vypsat na stránkách svého blogu. Vyšla jí i kniha Devátý dotek.

No a teď k tomu, co jsem si z rozhovoru odnesla. Tak především to, jak Mirka dokázala překonat své bolesti a trápení tím, že začala psát. Otevřeně se na svém blogu rozepisuje, co prakticky denně prožívá. Jen tak ze zvědavosti jsem sedla, že si tedy přečtu, o čem na blogu píše a strávila jsem tam hodinu, pak další, občas mi slzy tekly proudem, občas jsem se přistihla, že se usmívám... Je to zvláštní, nechtěla bych ani za nic být v její kůži, ale já jí tak trochu závidím. Její vůli, sílu, radost ze života, optimismus. Ty mě znáš, víš, že jsem hodně pozitivní člověk, ale teď mám pocit, že proti Mirce jsem ten největší pesimista a škarohlíd světa.

Fascinuje mě právě ta její „posedlost“ psaním a to asi máme společné. Jenom nevím, jestli bych dokázala světu říkat úplně všechno jako ona. Píšu hrozně ráda, psaní mě nabíjí. Dokázala bych u počítače sedět celé dny a psát a psát a psát – o lásce, o štěstí, o vztazích, o bolesti... ale vím, že to zatím až tak úplně nejde. Taky musím vydělávat peníze, ještě štěstí, že se živím psaním :-), i když trochu jiného žánru.

Ještě Ti dlužím to další, co jsem si z rozhovoru odnesla. Než bych Ti to složitě popisovala, vyjímám pár vět, které sama řekla: „Vždycky jsem zastávala názor, že děti jsou fajn, ale mám je s chlapem a i vztah potřebuje žít. Proto tak nesouhlasím, když čtu v diskuzích o ženách, jak žijí jen pro dítě a chlapa odstřihnou.“ Co tomu říkáš? Pod to bych se já sama podepsala. Je skvělé mít děti, je skvělé jim věnovat každou volnou chvilku, ale zároveň je třeba myslet i na to, že je máme s chlapem a ten nás taky potřebuje (a my jeho!).

Markétko, moje milá. Loučím se s Tebou a těším se, až mi napíšeš. Přeju Ti krásné léto.

Tvoje Bára

Markéty dopis čtěte zde: Makové šaty mě změnily. Nevěřila bys



Komentáře provozovány na systému Disqus