Povídka: Sousedky

Bára pro Superbaba.cz, 10. května 2013  14:06

Bolest Marii probudila. Klimbala v křesle u televize, a jak se malinko pohnula, kyčlí jí projelo známé nepříjemné bodnutí. Namáhavě se zvedla a šla si do kuchyňky pro prášek. Dnes už třetí. Snažila se na to nemyslet, ale věděla, že operace je nevyhnutelná.

Pomalu se dobelhala do kuchyně, ze skříňky nad dřezem vyndala skleničku i tubu s prášky a pustila vodu. Raději si vezme dva, ať se v klidu vyspí. Má se měnit počasí, ostatně její kyčel ji o tom informuje už od rána, tak aby zase nebyla celou noc vzhůru.

Na skleněné desce stolku před televizí se rozdrnčel mobil. Marie rychle spolkla oba prášky a s bolestivým výrazem v tváři spěchala k telefonu. Zamžourala na displej: "Á dceruška si zase po měsíci vzpomněla na maminku." Stiskla tlačítko, a aniž by dala dceři šanci cokoliv říct, spustila na ni proud výčitek. V jejím monologu se dokola opakovala dvě slova, nevděčnost a nezájem.

Marie se v podobných výlevech bolestné zlosti doslova vyžívala. Věděla, proč jí dcera vlastně volá, včera totiž pošťačka přinesla důchod. Přesto jí dělalo jakési zvrhlé potěšení, když mohla dceři ukázat, jak trpí. Po několika minutách, aniž by ji pustila ke slovu, Marie telefon típla. Nechtěla slyšet dceřiny výmluvy a žebrání o peníze. Unaveně se posadila. Venku už se stmívalo a v televizi právě běžely úvodní titulky sobotní romantické komedie. Marii se klížily oči. Neuběhlo ani deset minut a usnula v křesle.

Ve třetím patře paneláku na jednom z pražských sídlišť hned vedle Mariina bytu se rozštěkal pes. Jeho majitelé, mladí manželé, vyrazili, tak jako každou sobotu večer, do města za zábavou a dvouletého labradora nechali samotného. Pes celou dobu svého osamělého pobytu pak trávil v předsíni u dveří a nešťastně poštěkával.

"Slyšíš?! Už zase štěká! A to mi slibovali, že s tím něco udělají. Chudák pes. Co chudák pes, chudáci jsme my!"rozčilovala se důchodkyně Mládková o patro níž. Manžel neodpovídal, ostatně proč taky, stejně to dopadne jako vždycky. Ať s ní souhlasí, nebo ne, vztek si stejně nakonec vylije na něm. Nemýlil se.

"roč nic neříkáš? Tobě je to samozřejmě jedno, ty si pustíš nahlas televizi a vůbec tě nezajímá, co se kolem děje. Hlavně, že máš ten svůj fotbal. Ale to ti říkám, jen co mi přijdou pod ruku, tak si je pěkně podám."

Mládková se vzteklým bouchnutím dveří odešla do vedlejšího, bývalého dětského, pokoje. Jakmile se děti odstěhovaly, udělala si v něm své království. Tady jí bylo nejlíp. Zapnula televizi, právě začínala americká romantická komedie. Pohodlně se uvelebila v křesle a během pár minut zapomněla na všechny křivdy, které musí od svého okolí snášet.

Opuštěný labrador dál smutně vyl a štěkal.

V bytě přes chodbu si právě mladá žena napouštěla vanu. Po dlouhé době měla volný celý den i večer. Těšila se, jak příjemně strávenou polovinu víkendu zakončí relaxací v koupeli. Zítra ji zase čekají pracovní povinnosti.

Linda byla krásná žena, táhlo jí na třicet, ale kdo ji neznal, hádal by jí aspoň o pět let míň. Pracovala jako letuška v prestižní letecké společnosti, kde perfektně vypadat bylo podmínkou. Ovšem zajímavá a dobře placená práce měla i svou stinnou stránku. Linda byla sama, neměla přítele, ani kamarádky. Kdyby potřebovala nějakou pomoc, nebyl tady vlastně nikdo, na koho by se mohla bez rozpaků obrátit. Ani v domě, kde si před dvěma lety koupila byt, se ještě s nikým nestihla blíže seznámit. To ale neplatilo o jejích nejbližších sousedkách. V tom, kdo Linda je a čím se živí, měly jasno. Jenže jak tomu často bývá, když se sejde víc „dobře informovaných“ klepen pohromadě, jejich zaručené informace jsou pravdě na hony vzdáleny. I když jí jedna, jak druhá záviděly její mládí, krásu, nezávislost i peníze, které z ní cítily, opovrhovaly jí v přesvědčení, že se živí jako luxusní společnice.

Linda se ponořila do voňavé koupele, zavřela oči a oddala se příjemné relaxaci.

"Kluci, tak necháte už toho! Kdo vás má pořád poslouchat?!"
"Mami, to neslyšíš, jak zase řvou?! Můžeš je prosím tě taky někdy srovnat?"
"No jo, no jo, vždyť už jdu. Kluci, slyšeli jste maminku, uklidněte se. Víte, že nemá ráda, když se honíte po bytě," vyhověla, i když se sebezapřením, Blažková své dceři a vrátila se k rozečtenému časopisu. Soustředit se už ale nedokázala, v myšlenkách se jí stále dokola vracela slova sousedky Mládkové: "Božka, to ti říkám, děláš pěknou hloupost, že si je bereš k sobě domů. Uvidíš, že toho budeš mít za chvíli dost. Chtěla se vdávat a mít děti, tak ať se postará sama. Co je tobě po tom, že její mužíček je pěknej podvodník. Kdyby dala na tvá slova už dřív, nemusela dnes bejt sama s dluhama a dvěma fakanama na krku!"

Blažková s ní souhlasila, ale co mohla dělat, když se jí plačící dcera před pár měsíci objevila s dvojčaty a kufry za dveřmi? Co by to byla za mámu, kdyby jí přibouchla dveře před nosem?

Majce třeštila hlava, nejradši by si někde zalezla do koutku a poplakala si nad svým zpackaným životem. Ale takový luxus si nemohla dovolit. Zůstala sama s pětiletými dvojčaty, z manžela se vyklubal notorický gambler, a ona pomalu do konce života bude splácet jeho dluhy. O pořádnou práci nezavadí a těch pár korun od sociálky ji opravdu nevytrhne. Ještě, že ji máma vzala k sobě. Žádná výhra to ale není, mačkají se všichni čtyři v dvougarsonce, s dvojčaty jí nepomůže, celý den kouká na televizi nebo drbe s tou ježibabou Mládkovou.

***
Linda se po uvolňující koupeli těšila na sklenku portského. Vezme si ji do postele a než půjde spát, přečte si ještě pár stránek. Ráno brzy vstává, nemůže dlouho ponocovat. Pohled na kuchyňskou linku jí ale plány překazil. Po pracovní desce se rozlévala velká skvrna vody, stékala na zem, kde už se tvořila několikacentimetrová louže, která se rychle roztahovala přes celý kuchyňský kout. Ze stropu padala kapka za kapkou, chvílemi se dokonce slévaly v úzký pramínek. Celý strop byl vlhký, mokrá skvrna se šířila do všech stran.

Hodila na sebe župan a vyběhla o patro výš. Zvonila, bouchala na dveře, nikdo se neozýval. Panika jí prostupovala celým tělem, měla strach o starou paní, věděla, že je doma, slyšela ji odpoledne, jak se šourá po bytě, večer dokonce na někoho křičela, nejspíš do telefonu, když jí žádný jiný hlas neodpovídal. Lindu děsila i představa jejího zničeného bytu, celý týden nebude doma, kdo tu spoušť uklidí?

Lindino bouchání doprovázel zběsilý štěkot psa z bytu odnaproti.

"Krásnej příběh, jo Američani, ti to holt uměj," Mládková se mohutně vysmrkala a utřela si oči. Z roztouženého snění ji probraly rány a zuřivý štěkot. "Tak teď už toho mám tak akorát dost." Vyběhla na chodbu. Rány se jí ozývaly nad hlavou.

"Co tady vyvádíte, proč děláte takovej bordel. To nevíte, kolik je hodin?" pustila se udýchaná Mládková do Lindy.

V tom okamžiku se otevřely dveře, rozcuchaná Marie na ně nepřítomně zírala. "Co, co se děje?"

"Teče mi od vás do bytu voda, měla jsem strach, jestli se vám něco nestalo." Zatímco se Linda snažila viditelně vykolejené Marii všechno vysvětlit, Mládková se vrhla do bytu ve snaze co nejrychleji najít příčinu katastrofy. V kuchyni tekla proudem voda, nacucaný hadr ucpal odtok a z přeplněného dřezu voda odtékala na zem. Kuchyň byla téměř zaplavená a živel se pomalu šířil i do sousedního pokoje.

V Mládkové se rázem probudil její pověstný organizační talent. "Vezměte paní do bytu, posaďte ji do křesla a rychle pro kýble a hadry, musíme to tady dát do pořádku," zaúkolovala překvapenou Lindu. "Já ještě skočím pro Blažkovou a její mladou, aby nám pomohly," a byla pryč z bytu.

Pod velením Mládkové byl Mariin byt během dvou hodin z nejhoršího venku. I Marie, otupělá z prášků, se díky silnému kafi po chvíli probrala. Mládková byla ve svém živlu, konečně po dlouhé době mohla všem ukázat, co umí. Kdysi pracovala jako vedoucí velké samoobsluhy a široko daleko nebylo obchodu, kde by vládl takový pořádek jako u ní. I nyní převzala velení nad úklidem zatopené domácnosti a ostatní ženy se jí rády podřídily. V nesourodé skupince panovala skvělá nálada, všechny rázem zapomněly na své starosti a soustředily se jen na to, aby co nejrychleji zlikvidovaly napáchané škody.

Sobota se přehoupla v neděli a unavené, ale spokojené uklízečky se posadily u Marie v pokoji. Společná práce je natolik sblížila, že se jim nechtělo odcházet do svých domovů, kde na ně čekaly jen prázdné zdi, divoké děti či nevšímavý manžel. Bylo jim spolu dobře. Marie ze skříně vytáhla téměř plnou láhev rumu, která ji zbyla od Vánoc, a sousedky se konečně dozvěděly, jakou práci má Linda, Marie si postěžovala na svou nevděčnou dceru, Majka si pobrečela nad zničeným manželstvím a všechny společně si zanadávaly na sobecký pár s mladým labradorem. 

***
"Matko, vstávej, je skoro poledne, ty dneska nevaříš, nebo co? Tos mohla říct včera, šel bych se najíst k mladejm!" Bytem ve druhém patře se rozléhal otrávený mužský hlas. Mládková si zacpala uši, nechtělo se jí vstávat ani poslouchat manželovy řeči. Do postele se dostala až k ránu, navíc toho rumu vypila víc, než snesla. Ale že se jim ten večírek povedl.

Ta slečna Linda je taková chytrá a vzdělaná a pracuje jako letuška. Teď bude skoro celý týden někde v Americe. Slíbila, že jim všem něco hezkého přiveze. A mladá od Blažkový je vlastně chudák, máma jí s ničím nepomůže, holku vlastně sama vyhnala, když jí pořád předhazovala, že nikoho nemá. To se pak nemůže divit, že si vzala prvního, na kterýho narazila. Blažková má, co chtěla, tak co si porád stěžuje, že se jí holka vrátila domů s holým zadkem, s exekucí na krku a dvěma divokejma dětma. Ale od toho je tady ona, slíbila Majce, že jí kluky občas pohlídá, když je to matce zatěžko, ať si najde nějakou brigádu a nemusí bejt závislá jen na mámě a toho mála, co dostane od státu.

Majka vstala brzo, nechtělo se jí, ale kluci se dožadovali snídaně a pohádek v televizi. Hrozilo, že vzbudí nejen babičku, ale celý barák. Konečně se po mnoha týdnech cítila jinak, tak nějak volněji, svobodněji. Ta Mládková není až tak hrozná, jak si myslela dřív. Je to metrnice, ale docela hodná ženská. Slíbila, že jí pomůže s klukama, sama od sebe, to mámu nikdy nenapadlo, vždycky se jí musela doprošovat.

Linda v noci nespala. Po návratu domů si jen na necelé dvě hodiny lehla, ale bála se usnout, raději si uvařila silnou kávu, aby nezaspala. Když se její společnice z minulé noci probouzely, byla už stovky metrů nad zemí. Měla dobrou náladu, vzpomínala na své sousedky, hlavně na paní Marii, slíbila jí, že za ní občas zaskočí, až zase bude zpátky a bude jí vyprávět o svých cestách. Připomínala jí babičku, kterou už pár let neměla…



Komentáře provozovány na systému Disqus