Povídka: Jen ty a já

Bára pro Superbaba.cz, 21. května 2013  6:48

Pondělí ráno. Dům ztichl, poslední opozdilci odešli za svými povinnostmi. I ta neustále dupající a řvoucí dvojčata ze třetího patra odvlekla matka do školky. Pro Kitty právě začala nejkrásnější chvíle z celého týdne. Všude klid a ticho, ne jako o víkendu, kdy její pohodu ruší zvuky z okolních bytů. Líně se protáhla, zívla a snažila se zavrtat ještě hlouběji do peřiny, ze které bylo stále cítit tělesné teplo její Míny.

V polospánku vzpomínala na víkend, který spolu prožily. Mína měla konečně celé dva dny jen pro ni. Ráno nemusely brzo vstávat, přes den se jen tak poflakovaly, dívaly se spolu na televizi. Mína se s ní mazlila, hladila ji po jejím hebkém kožíšku, drbala mezi očima. Jen ona ví, kam sáhnout, aby se Kitty ocitla na vrcholu blaha.

Kdyby nebylo toho sobotního večera, kdy najednou musela Mína odejít, byl by víkend naprosto dokonalý. Kam mohla jít, vždyť si s kamarádkou špitaly do telefonu o té úžasné komedii v televizi. Tolik jsem se na ni těšila a ona najednou s tajemným výrazem ve tváři zmizí. Ani mi neřekla, kam jde, a dokonce vypnula televizi. Jako kdyby nevěděla, že americké komedie přímo zbožňuji. Kitty se při vzpomínce na tu sobotní zradu rázem probudila.

Mína pondělní rána odjakživa nesnášela. Do víkendu zbývalo dlouhých pět dní a v práci na stole na ni čekaly haldy faktur. Kdyby ji ta účtařina aspoň bavila. Ovšem dnešní začátek týdne byl úplně jiný, tolik se lišil od těch desítek předešlých. Mína seděla u stolu v kanceláři, před sebou blikající obrazovku počítače s připravenými tabulkami. Jenže dnes ji ty nekonečné řady čísel náladu neotrávily. Dnes ne. Zálibně si prohlížela prsten na levé ruce a myslela na sobotní večer, kdy jí přišla zpráva od Olivera, že na ni čeká ve svém bytě a má překvapení. V prvním okamžiku se jí nikam nechtělo, byly s Kitty zachumlané u televize a těšily se na tu americkou komedii. Leč zvědavost ji přemohla. Vypnula televizi, upravila se, dala Kitty pusu na čumák, podrbala ji mezi očima a vyběhla do čtvrtého patra, kde měl Oliver svůj malý byt. Lehce zaklepala na dveře.

„To jsem já, Olivere, otevři,“ řekla polohlasem, když slyšela jeho kroky v předsíni. Doufala, že bude u dveří dřív než ta jeho uštěkaná psí potvora. Mína Nikitu, Oliverovu čivavu, moc nemusela. Byla tak divoká, pořád někde skákala, štěkala. Jaký to byl rozdíl proti její klidné kočičce. Dveře se otevřely a než stačila vejít dovnitř, už se na ni Nikita se štěkotem sápala. Na rozdíl od Míny byla šťastná, že ji vidí. Nikita milovala návštěvy. S nimi přicházela alespoň troška vzrušení do jinak nudné páníčkovy domácnosti.

Oliver odstrčil Nikitu a mezi dveřmi Mínu políbil. „Zavři oči,“ zašeptal jí do vlasů a vzal za ruku. Pomalu ji odvedl do pokoje a zastavil se. Mína otevřela oči, na malém stolku bylo připravené šampaňské a dvě skleničky. Než se stihla Olivera zeptat, co se slaví, přítel před ní poklekl, vzal její ruce do svých a řekl to, co ženy slyší nejraději: „Vezmeš si mě?“ Mína nebyla schopná slova, cítila, jak jí tělem stoupá horký proud a mění se v radost a nadšení. Sotva ze sebe dostala koktavé: „Aaano.“ Tak toto překvapení, které jí Oliver sliboval, tedy nečekala. Sice se spolu scházeli už dlouhé měsíce, ale pořád žil každý ve svém bytě, byť je od sebe dělilo jen pár pater. Ten večer u něho zůstala dlouho do noci. Plánovali společnou budoucnost. Mína nakonec byla šťastná i kvůli Kitty, alespoň jí nebude doma smutno, když je ona v práci. Bude tam s ní Oliver a Nikita.

Mína se probrala ze snění. Nedalo se nic dělat, musela začít něco dělat. Dnes pracovala za dvě, kolegyně a zároveň její nejlepší kamarádka měla volno. Zrovna dneska, když se jí chci pochlubit, musí mít dovolenou. Já to snad do zítřka nevydržím. A ani máma tady není, už aby se z těch lázní vrátila. Konečně přestanou ty její řeči, že jsem neschopná si někoho najít. Mína se s nečekanou chutí pustila do práce.

Olivera probudilo tahání za peřinu. Nikita se hlásila se svou potřebou, těšila se ven. Tak krásně se mu spalo, zdálo se mu o Míně a jejich sobotním plánování společného života. Sice se mu do ženění moc nechtělo, ale nedalo se nic dělat, ten život redaktora na volné noze mu příliš nevynášel a představa, že by někde pracoval od nevidím do nevidím, podřizoval se šéfovi a poslouchal řeči kolegů, jen kvůli tomu, aby měl pravidelný příjem, tak to tedy ne. To už jednou zažil a stačilo mu to. Mínu mu seslalo samo Nebe. Hezká, milá, příjemná, s vlastním bytem a slušným platem. Pravda, mohla by být o pár let mladší, ale Oliver byl v situaci, kdy si nemohl moc vybírat.  Měl v plánu nastěhovat se k ní a svůj byt pronajímat. Pochopitelně neměl v úmyslu Míně přiznat za kolik. Nebyl blázen. Akorát bude muset vyřešit tu kočku. Mína ji sice přehnaně milovala, ale však on už se postará, aby se jí kvůli němu vzdala.

„Tak pojď, ty moje potvůrko, jdeme ven,“ obrátil se Oliver na poskakující Nikitu. Vstal, oblékl se, popadl ze skříňky vodítko, zabouchl dveře, až se dům zatřásl, a rozběhl se po schodech dolů. Nikita vedle něho šťastně poštěkávala.

Prásk, buch buch buch buch, haf haf haf haf, ozvalo se tichým domem a Kitty, která před chvílí opět zabrala, se s leknutím probudila. Samozřejmě, kdo jiný, ten budižkničemu ze čtvrtého patra a jeho uřvané torpédo. Jak jsem na ně mohla zapomenout. To je přesně jejich hodina. Tak jsem se lekla, že už neusnu. Kitty otráveně seskočila z postele a šla se podívat, co jí Mína připravila do mističky. Její oblíbená kapsička s krůtím masem se na ni už zdálky smála, ale Kitty vůbec neměla chuť, pořád myslela na toho chlápka ze čtvrtého. Nějaký kočičí šestý smysl jí napovídal, že by si na něj měla dát pozor. Ale proč, to už jí neprozradil. Byla ve střehu už od minulého týdne, kdy slyšela Mínu, jak o něm mluví do telefonu s tou svou upovídanou kamarádkou. Moc jejím slovům nerozuměla, ale pochopila, že ho nejspíš dobře zná. Kitty větřila nebezpečí. Asi se někde v domě potkali, dali se do řeči, a já z toho dělám vědu. Mína je jen moje a nikdy mě neopustí.

Konec pracovní doby. Mína vypnula počítač, vzala si kabelku a vyrazila domů. Už se těšila na Kitty, až jí poví tu šťastnou novinu, že už brzy ji nebude nechávat doma samotnou. Nastěhuje se k nim Oliver s Nikitou a ona bude mít celý den společnost. S Nikitou si určitě bude rozumět, obě jsou taková milá přítulná zvířátka. I když Nikita je tedy přítulná až moc, ale ona ji rozvážná Kitty trochu usměrní.

Už ji slyším, je za dveřmi, odemyká. Rychle dolů z postele, ať jsem u ní co nejdříve. Kitty seskočila, protáhla se a spěchala za Mínou ke dveřím.

„Kitty, miláčku, kde jsi? Už jsem doma.“

Kitty přiběhla ke své paničce, opatrně našlapovala a se vztyčeným ocasem se jí mazlivě třela kolem nohou. Mína ji vzala do náruče, zabořila obličej do jejího kožíšku, až se Kitty blahem málem rozpustila. Dala jí pusu na čumák, Kitty jí olízla tvář.

„To je nejkrásnější věc na světě, jen ty a já,“ předla blaženě s přivřenýma očima Kitty.

„Kittynko, mám pro tebe překvapení...,“ zašeptala Mína, tvář opět zabořenou v jejím kožíšku.



Komentáře provozovány na systému Disqus