Dopis pro Báru: Nemusejí se dít jen velké věci

Milá Báro, mám dovolenou, užívám si, že už po letech konečně nemusím vymýšlet program ani pečovat o nikoho jiného než sama o sebe. Krásný čas!

Dneska jsem naříklad zajela do zahradnictví koupit nějaké trvalky do truhlíku na chalupu a taky jsem se rozhodla, že zkusím zachránit dracénu, kterou požírá škůdce - jak jsem si vygůglila - s něžným jménem vlnatka. Expedice to nebyla náročná, vlastně spíš úplně obyčejná, ale překvapivě radostná.

Jak jsem tak beze spěchu popocházela a popojížděla, bytostně jsem si uvědomovala, jak mě život baví. Když jsem si koupila borůvkovou zmrzlinu, rozpršel se drobný a teplý déšť z romanticky seskupených mraků, skrz které přitom dál svítilo sluníčko.

Rozhlížela jsem se po duze, ale ne a ne ji mezi domy najít. Motala jsem se mezi silnicí a chodníkem s hlavou v oblacích a zapomněla na auta. Naštěstí zrovna nic nejelo, snad i proto,, že kolem šel kominík.. Chytla jsem se za knoflík u košile a pomyslela na tři tajná přání.

S trvalkami s vůní šalvěje a léčivými tyčinkami do půdy proti vlnatce jsem ve všední den po páté hodině odpoledne nastoupila do tramvaje, ve které bylo místo k sezení a nikdo v ní nezapáchal. Naopak na příští zastávce nastoupil supertáta (víš, jak jsme si o nich psaly a pochybovaly, zda ještě vůbec existují) se dvěma malými blonďáčky. Chlapečci nebyli zpovykaní, upovídaní, hluční ani jinak otravní, ale dojemně normální. Ten menší sotva tříletý po dvou zastávkách usnul, a tak si k němu tatínek přesedl, aby ho svým velkým tělem podepřel.

Dojídala jsem pomalu zmrzlinu a užívala si vyhlídkovou jízdu hlavním městem. Došlo mi, že v čase, který si s gustem a potěšením užijeme jen samy pro sebe, se vůbec nemusejí dít žádné velké věci. Nikdy bych neřekla, že i z takového "objevu" můžu mít fakt upřímnou radost.

Měj se krásně, vím, že se právě s manželem touláte po horách, tak si to užijte a opatrujte se. Až se vrátíš a najdeš chvilku, určitě mi napiš :-).

Těším se, Markéta